Shrnutí

Dekarbonizace a rozvoj digitální ekonomiky snižují poptávku po fosilních palivech, současně však zvyšují poptávku po nerostných surovinách nezbytných pro zelenou transformaci. Některé z těchto surovin jsou však stejně vzácné jako některá fosilní paliva. Nejnovější zjištění jsou jednoznačná: nedostatek kritických surovin a výpadky jejich dodávek nejsou jen teoretickým scénářem. V několika klíčových oblastech je riziko přerušení dodávek mimořádně vysoké.

Evropská unie (EU) se vedle Číny a Spojených států stává jedním z největších spotřebitelů kritických surovin. EU zároveň disponuje jen minimálními vlastními zdroji těchto surovin a je ve značné míře závislá na jejich dovozu.

Kapitola si klade za cíl zmapovat, analyzovat a zhodnotit kroky, které Evropská unie podniká k minimalizaci své závislosti a zranitelnosti v jednotlivých fázích hodnotového řetězce kritických surovin, a vymezit aktuální problémy a budoucí výzvy v oblasti příslušné unijní politiky.

Klíčová slova: kritické suroviny; EU; hodnotový řetězec kritických surovin

Úvod

Mnoho zemí po celém světě přechází k zelené a digitální ekonomice. Aby byl tento přechod možný, musí v řadě odvětví dojít k zásadním změnám. Dekarbonizace a rozvoj digitální ekonomiky snižují poptávku po fosilních palivech, zároveň však zvyšují poptávku po tzv. zelených nerostných surovinách. Tyto suroviny jsou považovány za klíčové pro výrobu zařízení pro bezemisní průmysl a dopravu a zahrnují například měď, křemíkový kov a lithium (IEA, 2025).

Některé „zelené“ nerostné suroviny jsou však stejně vzácné jako některá fosilní paliva. K jejich vzácnosti přispívá několik faktorů, včetně rostoucí poptávky (měď), zaostávání produkce za poptávkou (lithium), vzácných a nerovnoměrně rozložených nalezišť (prvky vzácných zemin či kobalt), omezení v dopravě (přírodní grafit) a politických rozhodnutí omezujících těžbu nebo obchod (podrobněji viz IRENA, 2023; IEA, 2025).

Nejnovější zjištění jsou jednoznačná: nedostatek kritických surovin a výpadky jejich dodávek nejsou jen teoretickým scénářem. V několika klíčových oblastech je riziko přerušení dodávek mimořádně vysoké. Příklady zahrnují rozhodnutí Číny zastavit v roce 2010 vývoz vzácných zemin do Japonska (Bradsher, 2010), rozhodnutí Demokratické republiky Kongo (DRK) z roku 2022 dočasně pozastavit vývoz surového kobaltu, jehož cílem bylo přimět odběratelské společnosti a státy k budování zpracovatelských kapacit přímo na konžském území, a čínské rozhodnutí z podzimu roku 2023 zavést vývozní omezení na přírodní grafit, jehož prostřednictvím Peking usiluje o kontrolu dodávek kritických nerostných surovin v reakci na narůstající výzvy své globální výrobní dominanci (Lieu a Patton, 2023).

Právě jejich význam a vzácnost vedly k tomu, že se pro část těchto surovin začal používat termín kritické suroviny (Critical Raw Materials, CRMs). V Evropské unii označuje pojem „kritické suroviny“ materiály zásadního hospodářského a strategického významu, které jsou nezbytné pro zelenou a digitální transformaci, obranné a kosmické aplikace, vykazují vysoké riziko narušení dodávek a nelze je nahradit dostupnými alternativami (CRMA, 2024).

Evropská unie deklarovala, že do roku 2040 sníží emise skleníkových plynů o 90 %. Prochází zásadní energetickou transformací a dekarbonizuje průmysl, dopravu i vytápění. Vedle Číny a Spojených států se stává jedním z největších spotřebitelů „zelených“ kritických surovin. Jejich zvýšená spotřeba v posledních třech letech souvisí také s konfliktem na Ukrajině, protože významným spotřebitelem těchto surovin je právě zbrojní průmysl.

Evropská unie přitom disponuje jen minimálními vlastními zdroji kritických surovin a je ve značné míře závislá na dovozu (IEA, 2025; CRMA, 2024). Jelikož jsou faktory určující jejich význam do určité míry subjektivní a závislé na konkrétním místě a kontextu, vytvořila řada zemí vlastní seznamy pro ně kritických surovin. Jak vládní, tak soukromé subjekty rozvíjejí celou řadu iniciativ a zavádějí opatření zaměřená na zajištění bezpečnosti dodávek kritických surovin.

Cíle a vymezení tématu

EU po dlouhou dobu chyběl mechanismus, který by umožňoval řešit krátkodobá i dlouhodobá narušení hodnotového řetězce kritických surovin. Po ruské invazi na Ukrajinu a v návaznosti na první zkušenosti s využíváním kritických surovin jako nástroje nátlaku vypracovala Evropská komise a několik členských států EU několik politických a právních nástrojů a opatření zaměřených na hospodaření se zdroji a posilování odolnosti dodavatelských řetězců kritických surovin.

Cílem této kapitoly je zmapovat, analyzovat a posoudit, co EU činí, aby minimalizovala závislost a zranitelnost v různých fázích hodnotového řetězce kritických surovin, a identifikovat problémy a budoucí výzvy v oblasti politiky EU týkající se kritických surovin.

V následujícím textu nejprve představíme, jak jsou kritické suroviny vymezeny v právních předpisech EU. Poté se budeme věnovat historii kritických surovin v agendě EU, okolnostem, za nichž se tato politika začala formovat, i faktorům, které vedly Evropskou komisi k legislativní úpravě povinnosti EU a členských států rozvíjet hodnotový řetězec kritických surovin. Ve třetí části analyzujeme opatření a postupy, které EU dosud využívala k posílení odolnosti hodnotového řetězce kritických surovin a k zajištění bezpečných dodávek těchto surovin do EU. Závěrem se zaměříme na mezery v politice EU v oblasti kritických surovin a na výzvy, jimž budou muset čelit jak budoucí předsednictví EU, tak budoucí Evropská komise.

Vymezení kritických surovin v EU a cíle EU pro hodnotový řetězec kritických surovin

Terminologické vymezení a aktuální seznam kritických a strategických surovin (tabulka 1) jsou obsaženy v nařízení, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin (Nařízení EU 2024/1252).

V odůvodnění tohoto právního aktu (bod 2) se uvádí, že kritické suroviny jsou „materiály potřebné na počátku mnoha průmyslových hodnotových řetězců a často představují nepostradatelné vstupy pro širokou škálu strategických odvětví, včetně obnovitelných zdrojů energie, digitálního průmyslu, letectví a obrany. Strategické suroviny by měly zahrnovat suroviny, které mají vysoký strategický význam pro fungování vnitřního trhu s ohledem na jejich využití ve strategických technologiích, jež jsou základem zelené a digitální transformace nebo mají význam pro obranné či letecko kosmické aplikace, které se vyznačují potenciálně významným rozdílem mezi globální nabídkou a předpokládanou poptávkou a u nichž je zvýšení produkce relativně obtížné“ (CRMA, bod 6 odůvodnění).

Strategické suroviny jsou suroviny, „které dosahují nejvyšších hodnot z hlediska strategického významu, předpokládaného růstu poptávky a obtížnosti zvyšování produkce“ (CRMA, čl. 3 odst. 2). Tato kritéria jsou posuzována na základě metodiky stanovené v nařízení, v oddílu 2 přílohy I.

Samotný seznam strategických surovin je uveden v oddílu 1 přílohy I a zahrnuje 17 surovin. Kritické suroviny pak představují širší skupinu (celkem 34 položek), která zahrnuje jak strategické suroviny, tak „suroviny, které dosahují nebo překračují prahovou hodnotu 1 pro riziko narušení dodávek a prahovou hodnotu 2,8 pro hospodářský význam“ (CRMA, čl. 4, přílohy I a II).

Kromě seznamu kritických a strategických surovin obsahuje Nařízení rovněž společné cíle EU a povinnosti členských států. Stanoví mimo jiné, že cílem je „vytvořit společný rámec Unie, který zajistí přístup k bezpečným a udržitelným dodávkám kritických surovin a který zachová hospodářskou odolnost Unie a její otevřenou strategickou autonomii“ (CRMA, bod 4 odůvodnění).

Nařízení dále stanoví minimální cíle, jichž mají členské státy dosáhnout do roku 2030:

• EU by měla zvýšit využívání vlastních geologických zdrojů strategických surovin a vybudovat kapacity pro jejich těžbu tak, aby bylo možné pokrýt alespoň 10 % spotřeby strategických surovin v Unii.
• Současně by měla posílit své zpracovatelské kapacity tak, aby byla schopna zpracovat alespoň 40 % své roční spotřeby strategických surovin.
• Recyklační kapacity Unie by měly být schopny pokrýt alespoň 25 % její celkové roční spotřeby strategických surovin.
• Do roku 2030 by Unie neměla být závislá na jediné třetí zemi ve více než 65 % své dodávky jakékoli strategické suroviny (CRMA, body 11 a 12 odůvodnění a čl. 5).

Jak vznikala unijní agenda pro kritické nerostné suroviny

Historie evropské debaty o kritických nerostných surovinách sahá až do roku 2000, avšak prvním krokem EU k posouzení kritických surovin byla EU Raw Materials Initiative z roku 2008, která stanovila strategii ke snížení závislosti na neenergetických surovinách.

První seznam kritických surovin na úrovni EU byl zveřejněn v roce 2011 (tabulka 1). Od té doby je tento seznam aktualizován každé tři roky.

Hodnocení z roku 2011 identifikovalo 14 kritických surovin, v roce 2014 seznam zahrnoval 20 kritických surovin, v roce 2017 obsahoval 27 kritických surovin, v roce 2020 vzrostl jejich počet na 30 a nejnovější seznam byl zveřejněn jako součást Aktu o kritických surovinách z roku 2024 a zahrnoval 34 kritických surovin.

Všechna hodnocení kritických surovin a jejich seznamy vypracované v letech 2011 až 2020 byla nezávazná a sloužila jako podklad pro debatu mezi členskými státy EU.

Situace se změnila v období mezi lety 2020 a 2022. Kritické suroviny se staly klíčovým předpokladem pro to, aby evropský průmysl mohl naplňovat politické cíle EU, zejména zelenou a digitální transformaci a posilování odolnosti a strategické autonomie Unie.

Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022, americký zákon o snížení inflace (Inflation Reduction Act, IRA) a rostoucí expanze čínských podniků na africký trh se surovinami přiměly EU ke změně přístupu ke kritickým surovinám.

V dubnu 2024 proto Evropský parlament přijal nařízení, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin. Tento právní předpis slouží jako základ pro vymezení seznamu kritických surovin pro EU, aktualizoval jejich seznam na 34 položek a stanovil cíle EU pro budování udržitelného a odolného hodnotového řetězce kritických surovin pro evropský průmysl.

Tabulka 1. Historický vývoj seznamu kritických surovin EU

(Následuje tabulka zachycující vývoj seznamu kritických surovin v letech 2011, 2014, 2017, 2020 a 2023. Strategické suroviny podle Aktu o kritických surovinách jsou v původním dokumentu označeny šedým podbarvením.)

Surovina	2011	2014	2017	2020	2023
Antimon	●	●	●	●	●
Arsen					●
Baryt			●	●	●
Bauxit				●	●
Beryllium	●	●	●	●	●
Bismut			●	●	●
Bor/Boráty		●	●	●	●
Chrom		●
Kobalt	●	●	●	●	●
Koksovatelné uhlí		●	●	●	●
Měď					●
Živec					●
Fluorit	●	●	●	●	●
Galium	●	●	●	●	●
Germanium	●	●	●	●	●
Hafnium			●	●	●
Helium			●		●
Těžké prvky vzácných zemin (REE)	●	●	●	●	●
Indium	●	●	●	●
Lithium				●	●
Lehké prvky vzácných zemin (REE)	●	●	●	●	●
Magnezit		●
Hořčík	●	●	●	●	●
Mangan					●
Grafit	●	●	●	●	●
Přírodní kaučuk			●	●
Nikl					●
Niob	●	●	●	●	●
Platinové kovy	●	●	●	●	●
Fosfátová hornina		●	●	●	●
Fosfor			●	●	●
Skandium			●	●	●
Křemíkový kov		●	●	●	●
Stroncium				●	●
Tantal	●		●	●	●
Titanový kov				●	●
Wolfram	●	●	●	●	●
Vanad			●	●	●

Zdroj: Akt o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act, Appendix I a Appendix II).

Regulatorní rámec, institucionální struktura a řízení hodnotových řetězců kritických surovin v EU

V posledním desetiletí jsou vyvíjeny významné snahy zaměřené na řešení strategických závislostí EU v různých fázích hodnotového řetězce kritických surovin. Politiky a opatření EU lze rozdělit do několika skupin podle toho, co tvoří jádro daného opatření či činnosti.

Tato část je věnována analýze existujících skupin politik. Každou z nich mapuji na základě konkrétních opatření, která EU přijala za účelem vybudování bezpečného a diverzifikovaného hodnotového řetězce kritických surovin. Politiky a další opatření, která EU přijala, lze rozdělit do následujících skupin (činnosti a iniciativy zahrnuté do těchto skupin nejsou vyčerpávající, uvádíme však nejdůležitější kroky, které byly podniknuty).

Posuzování zásob kritických surovin, možných geologických nalezišť, těžebních a zpracovatelských kapacit a koordinace vnitrostátního úsilí o rozvoj všech fází hodnotového řetězce kritických surovin od těžby po recyklaci

Od roku 2020 bylo vypracováno a zveřejněno několik prognostických studií, jako například studie CRM Foresight Study z roku 2020 či Analýza dodavatelských řetězců a prognóza poptávky po materiálech ve strategických technologiích a odvětvích v EU z roku 2023.

Jedním z nejnovějších projektů je vznik Geologické služby pro Evropu (Geological Service for Europe). Cílem tohoto projektu je vytvořit celoevropskou datovou a informační službu se zvláštním zaměřením na kritické suroviny (www.geologicalservice.eu).

Tvorba strategií

V roce 2020 představila Komise Akční plán pro kritické suroviny s cílem rozvíjet odolné hodnotové řetězce pro průmyslový ekosystém EU.

Akční plán měl za cíl posílit odolnost hodnotových řetězců průmyslových ekosystémů EU, snížit závislost EU na dovozu kritických surovin prostřednictvím recyklace, opětovného využití a účinného využívání zdrojů a diverzifikovat zdroje z třetích zemí.

Aktualizováno bylo několik strategií, například Průmyslová strategie (Industrial Strategy, COM [2021] 250), která zdůrazňuje význam lepšího porozumění strategickým závislostem EU, tomu, jak se mohou v budoucnu vyvíjet, a míře, v níž vytvářejí zranitelnosti pro EU.

V této souvislosti je rovněž relevantní prognostická zpráva Komise Utváření a zajišťování otevřené strategické autonomie EU do roku 2040 a v dalších letech.

Významný je rovněž nový Akční plán EU pro oběhové hospodářství, který Komise zveřejnila v březnu 2020. Tento plán zahrnuje konkrétní cíle pro recyklaci kritických surovin, vycházející z předpokladu, že recyklace může snížit tlak na přírodní zdroje, omezit emise a vytvořit nové podnikatelské příležitosti a kvalitní místní pracovní místa.

Rozvoj institucí

Původní politika kritických surovin nezahrnovala vytváření specializovaných institucí. Postupně se však ukazuje, že v některých oblastech je vhodné vytvářet společné evropské platformy.

Toto poznání EU nabyla v okamžiku, kdy přistoupila k odpojení od ruských dodávek zemního plynu a zavedla společný mechanismus agregace poptávky na úrovni celé Unie. Tento systém byl později formalizován v rámci balíčku opatření pro trh s plynem (Gas Package).

Pozitivní zkušenost Komise s agregací poptávky po zemním plynu ji vedla k vytvoření Energetické a surovinové platformy EU (2025). Tato platforma nabízí řešení pro shromažďování poptávky a nabídky dodávek od podniků a poskytuje služby agregace a propojování partnerů, což může vést ke společným nákupům široké škály energeticky relevantních produktů a strategických surovin.

Právní a regulatorní ochrana

Po desetiletí neexistoval žádný regulační rámec pro vytváření udržitelného hodnotového řetězce kritických surovin v Evropě.

Situace se změnila v roce 2024, kdy byla zveřejněna dvě nařízení:

• Akt o kritických surovinách (CRMA), jehož cílem je zajistit udržitelné dodávky kritických surovin pro evropský průmysl a odstranit závislost na dovozu z jediné země.
• Akt o průmyslu pro nulové čisté emise (NZIA), jehož cílem je posílit kapacity a konkurenceschopnost evropské výroby technologií pro nulové čisté emise.

Vytváření multilaterálních koalic a partnerství

EU se připojila k Partnerství pro bezpečnost nerostných surovin, skupině zemí (bez Číny), která usiluje o rozvoj diverzifikovaných a udržitelných dodavatelských řetězců kritických surovin.

V roce 2020 byla založena Evropská aliance pro suroviny (ERMA).

Od roku 2021 navázala EU partnerství v oblasti kritických surovin například s Kanadou (2021), Ukrajinou (2021), Kazachstánem (2022) a Namibií (2022). Partnerství a obchodní dohody s dalšími zeměmi, které obsahují samostatnou kapitolu o surovinách, jsou předmětem jednání.

Tato uskupení a partnerství se zaměřují na společné budování kapacit ve výzkumu a vývoji v oblasti kritických surovin, uzavírání dohod k zabránění narušení hodnotových řetězců kritických surovin a budování společných zpracovatelských kapacit.

Země EU rovněž spolupracují v rámci Evropské hospodářské komise OSN (UNECE), která vypracovala klasifikační systém pro celý hodnotový řetězec kritických surovin. Spolupracují také v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která připravila doporučení k zajištění bezpečných dodávek kritických surovin (Kowalski a Legendre, 2023).

Podpora nových vzdělávacích kapacit za účelem zajištění dovedností a kvalifikovaných pracovníků pro nová zelená a digitální pracovní místa a pro výzkum a inovace

Jedním z prvních kroků, které Evropská komise podnikla za účelem rozvoje vzdělávání v oblasti kritických surovin, bylo v roce 2012 vytvoření Evropského inovačního partnerství pro suroviny.

Následovalo zavedení programu Horizont, činnost Společného výzkumného střediska, které odpovídá za prognostické zprávy v oblasti kritických surovin, a na základě Aktu o průmyslu pro nulové čisté emise přijatého v roce 2024 také vznik tzv. akademií NZIA.

Úlohou akademií NZIA bude vytvářet vzdělávací obsah a programy ve spolupráci s průmyslem s cílem zajistit dostatečné dovednosti a pracovní sílu pro celý hodnotový řetězec.

V roce 2024 Komise zahájila první z plánované série akademií EU, a to Evropskou solární akademii.

Sdílení informací v rámci EU a s partnery mimo EU

Sdílení informací například pomáhá tvůrcům politik přijímat informovaná rozhodnutí, účinně reagovat na různé typy výzev, zlepšovat poskytování služeb nebo řídit stávající zdroje. Sdílení informací o kritických surovinách v rámci EU a s partnery EU přináší obdobné výhody jako sdílení informací v jiných oblastech lidské činnosti.

Evropská komise dosud vytvořila několik systémů pro sdílení informací o kritických surovinách. Patří mezi ně zejména webová stránka DG GROW věnovaná kritickým surovinám a webová stránka Raw Materials Information System, kterou spravuje Společné výzkumné středisko (JRC).

Podpora investic do různých fází hodnotového řetězce kritických surovin

EU potřebuje snížit rizika spojená s ambicemi evropského soukromého sektoru investovat do hodnotového řetězce kritických surovin mimo EU a lépe podporovat evropské podniky při investicích směřujících k zajištění přístupu ke kritickým surovinám.

Za tímto účelem Komise spustila iniciativu Global Gateway jako hlavní nástroj k mobilizaci miliard eur na podporu evropských investic do energetické, dopravní a průmyslové infrastruktury v zemích mimo EU, s důrazem na africké státy disponující bohatými přírodními zdroji.

Závěr

V této stručné kapitole jsme nastínili, proč a jakým způsobem se vyvíjela agenda EU v oblasti kritických surovin. Představili jsme rovněž soubory opatření a nástrojů, které Evropská komise, členské státy a partneři EU přijali nebo vypracovali s cílem posílit odolnost a udržitelnost hodnotových řetězců kritických surovin.

Navzdory významnému pokroku, jehož EU při rozvoji agendy kritických surovin dosáhla, přetrvává několik zásadních výzev, jimiž se budou muset zabývat budoucí předsednictví i budoucí Evropská komise.

Doporučení

• EU jako celek, stejně jako většina členských států, plně nevyužívá svůj domácí potenciál pro těžbu, zpracování a recyklaci kritických surovin. Zatímco země jako USA nebo Čína identifikovaly potenciální domácí ložiska kritických surovin a zahájily průzkum jejich rozsahu (IEA, 2025), většina evropských zemí v oblasti průzkumu zaostává, přestože právě ten je předpokladem jakékoli těžby. Ukazatelem evropského přístupu je pomalý růst výdajů na geologický průzkum (SWD [2023] 161 final: 16). V EU existuje jen omezená vůle hledat ložiska nebo zvyšovat produkci kritických surovin. Důvodem tohoto stavu bývá zpravidla odpor veřejnosti vůči projektům s potenciálními dopady na životní prostředí. Avšak i kdyby členské státy dokázaly tento veřejný odpor překonat, otevření nového ložiska a zahájení těžby by trvalo přibližně jedno až dvě desetiletí.
• EU i členské státy by měly lépe porozumět sekundárním zdrojům jako potenciálním zdrojům kritických surovin. Přestože již byly učiněny první kroky v oblasti recyklace a rozvoje hospodářství založeného na sekundárních zdrojích, EU by se měla zaměřit na to, jak jsou klasifikována data o odpadech a recyklovaných materiálech, a realizovat podrobné mapování dodavatelských řetězců kritických surovin s cílem zjistit, zda recyklace může významně přispět k zásobování EU kritickými surovinami.
• Nedostatek systematického monitorování hodnotového řetězce kritických surovin a připravenosti na jeho narušení. Evropská komise vypracovala posouzení kritičnosti (Criticality Assessment) za účelem pravidelného přezkumu globální situace v produkci kritických surovin, včetně dovozu a vývozu EU a míry recyklace. Jen málo vlád členských států EU však zřídilo instituce určené ke sledování zásobování jejich průmyslu kritickými surovinami. V současnosti žádný monitorovací systém nedisponuje operativní kapacitou pro sledování trhů v reálném čase. Všechny systémy jsou závislé na dosavadním vývoji a na statistických údajích starých dva až tři roky.
• Obtížný přístup k financování. Evropské banky jsou vystaveny veřejnému tlaku, aby nepodporovaly těžební společnosti, které jsou obecně vnímány jako představitelé fosilního a neekologického průmyslu. Těžební průmysl má navíc řadu specifických charakteristik, z nichž jednou je dlouhodobá povaha investic. Od zahájení geologického průzkumu do otevření dolu nebo zahájení výroby uplyne více než deset let. Vedle získání řady povolení vyžaduje otevření dolu také vybudování potřebné dopravní a další doprovodné infrastruktury. Investice do geologického průzkumu a těžby jsou proto ziskové nejdříve ve střednědobém horizontu.

Přečtěte si celou publikaci zde:

Literatura

Bradsher, Keith. Amid Tension, China Blocks Vital Exports to Japan. The New York Times, 22. září 2010.

European Commission. EU Strategic Dependencies and Capacities: Second Stage of In Depth Reviews. Commission Staff Working Document SWD(2022) 41 final. Brusel: European Commission, 2022.

European Commission. Impact Assessment Report Accompanying the Document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council Establishing a Framework for Ensuring a Secure and Sustainable Supply of Critical Raw Materials. Commission Staff Working Document SWD(2023) 161 final. Brusel: European Commission, 2023.

European Commission. Study on the Critical Raw Materials for the EU 2023: Final Report. Brusel: European Commission, 2023.

European Parliament and Council of the European Union. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se zřizuje rámec pro zajištění bezpečné a udržitelné dodávky kritických surovin. Úřední věstník Evropské unie, 11. dubna 2024.

International Energy Agency. Global Critical Minerals Outlook 2025. Paříž: IEA, 2025.

International Renewable Energy Agency. Geopolitics of the Energy Transition: Critical Materials. Abú Dhabí: IRENA, 2023.

Kaboli, E. Critical Minerals and Materials for Selected Energy Technologies. Congressional Research Service, R48149, 2024.

Kowalski, Przemyslaw, a Clarisse Legendre. Raw Materials Critical for the Green Transition: Production, International Trade and Export Restrictions. OECD Trade Policy Papers, č. 269. Paříž: OECD Publishing, 2023.

Lieu, Siyi, a Dominique Patton. China, World’s Top Graphite Producer, Tightens Exports of Key Battery Material. Reuters, 20. října 2023.

Logan, Sam. Material World: How Europe Can Compete with China in the Race for Africa’s Critical Minerals. Policy Brief. Londýn: European Council on Foreign Relations, 2024.