Shrnutí

Plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022 a následná eskalace hybridních aktivit napříč Evropou zásadním způsobem proměnily logiku evropské bezpečnosti. Omezení vlivu Ruska je nyní neoddělitelně spjato s udržitelnou a institucionalizovanou mezinárodní spoluprací, jež spojuje ekonomické odstrašení, armádní a obrannou integraci, nástroje pro boj s hybridními hrozbami, odolnost demokracie, rozšiřování Evropské unie (EU) a digitální suverenitu.

Tato kapitola se zamýšlí nad tím, jak se od roku 2022 rozvinuly zmiňované rámce spolupráce, a hodnotí jejich efektivitu a přetrvávající slabá místa na počátku roku 2026. Pozornost je věnována sankčnímu režimu zavedenému EU, spolupráci mezi NATO a EU, bezpečnostní pomoci Spojených států Ukrajině v průběhu druhé administrativy prezidenta Trumpa a narůstajícímu významu evropské strategické autonomie.

Prostřednictvím případové studie moldavských parlamentních voleb z roku 2025 je pak ilustrováno, jakým způsobem může mezinárodní spolupráce posilovat domácí odolnost v podmínkách soustavného a intenzivního zahraničního vměšování. Kapitola ukazuje, že rozšíření EU není politickým rozhodnutím druhořadého významu, nýbrž zásadní součástí architektury evropské bezpečnosti, a že digitální autonomie je nezbytnou podmínkou ochrany demokratických procesů.

Díky mezinárodní spolupráci se podařilo vytvořit důvěryhodný rámec pro omezení vlivu Ruska. Jeho udržitelnost však vyžaduje odstranění nedostatků v jeho prosazování, přípravu členských států EU na ratifikaci smluv o rozšíření a urychlení společných investic do obrany a digitálních kapacit.

Klíčová slova: mezinárodní spolupráce, rozšíření EU, hybridní hrozby, strategická autonomie, digitální suverenita.

Úvod

Plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022 znamenala pro bezpečnostní uspořádání Evropy bod zlomu. Tato válka nikdy nebyla omezena pouze na konvenční vojenské operace. Od počátku ji provází komplexní hybridní působení cílící na oslabení demokratických institucí, polarizaci společností a podkopání důvěry v západní aliance, přičemž veškeré tyto aktivity zůstávají pod prahem otevřeného ozbrojeného konfliktu (Hybrid CoE, 2018).

Kybernetické útoky, sabotáže kritické infrastruktury, zahraniční informační manipulace a vměšování (foreign information manipulation and interference, FIMI) a instrumentalizace migrace tvoří dohromady koherentní strategii, jejímž cílem je využít vnitřní slabiny evropských států.

Incidenty z let 2024 a 2025 – zejména narušení podmořských kabelů a energetické infrastruktury v oblasti Baltského moře – názorně ukázaly, do jaké míry je Rusko připraveno testovat evropskou odolnost na nejrůznějších frontách (CEPA, 2025). Uvedené incidenty posílily přesvědčení, že bezpečnost již nelze zajišťovat výhradně prostřednictvím národních reakcí, nýbrž že je nezbytná trvalá mezinárodní spolupráce integrující nástroje ekonomické, vojenské, politické a společenské povahy (European Commission, 2025b).

Parlamentní volby v Moldavsku ze září 2025 názorně ilustrují jak závažnost tohoto úkolu, tak potenciál účinné odolnosti. Mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)/Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) (2025) hodnotila volby jako „kompetitivní a dobře provedené“, zároveň však konstatovala, že byly „poznamenané vážnými pochybnostmi“ plynoucími z kybernetických útoků, nelegálního zahraničního financování a dezinformačních kampaní.

Proevropské síly tlak ustály a moc si udržely. Moldavsko tak ukázalo, že odolnost se buduje připraveností, institucionálními reformami a mezinárodní podporou (Al Jazeera, 2025). Moldavsko může sloužit jako názorný pozitivní příklad pro státy, které čelí ruskému tlaku, především pro kandidátské země EU.

Rozšíření EU musí být chápáno jako svébytná bezpečnostní politika. Nejde o odměnu udělovanou po završení reformního procesu, ale o mechanismus sloužící k rozšíření stability a odolnosti a k posílení odstrašení napříč kontinentem. Tento pohled sdílí stále více analytiků a politických představitelů (European Commission, 2025b).

Naše kapitola zkoumá, jak strategická mezinárodní spolupráce přispívá k zadržování Ruska v oblastech, kde stávající přístupy nestačí, a proč je evropská strategická autonomie o to naléhavější v kontextu transatlantické nejistoty a zkušeností s promarněnými příležitostmi během Bidenovy administrativy i nynější druhé administrativy prezidenta Trumpa (US Department of State, 2025).

Ekonomické zadržování vlivu Ruska prostřednictvím sankcí a finanční spolupráce

Ekonomické zadržování vlivu Ruska představuje jeden z nejviditelnějších a nejlépe koordinovaných prvků mezinárodní reakce na ruskou agresi. Od roku 2022 přijala EU 19 balíčků sankcí proti Rusku, které společně tvoří jeden z nejkomplexnějších restriktivních režimů moderní historie (European Parliamentary Research Service, 2025).

Tato opatření, úzce koordinovaná s partnery ze skupiny G7, cílí na ruské příjmy z energetiky, finanční sektor, vojensko-průmyslové dodavatelské řetězce i osoby odpovědné za válku proti Ukrajině nebo spojené s hybridními aktivitami (Transparency International EU, 2025).

Klíčové nástroje zahrnují cenový strop na ropu, vyloučení některých ruských bank ze systému finančních zpráv SWIFT, kontrolu vývozu technologií dvojího užití a zmrazení přibližně 300 miliard eur v aktivech ruské centrální banky (European Commission, 2025a).

Do počátku roku 2026 tato opatření významně omezila fiskální prostor Ruska i jeho technologické kapacity a zároveň zvýšila jeho závislost na rozrůstající se „stínové flotile“ čítající více než 400 plavidel, na paralelních importech a na prostřednících ze třetích zemí, zejména v Asii a na Středním východě (K&L Gates, 2025; Institut Jacques Delors, 2024; SUERF, 2025).

Významnou inovací se stalo rozhodnutí přesměrovat výnosy ze zmrazených ruských aktiv na rozsáhlou finanční podporu Ukrajiny, čímž se prosazování sankcí přímo propojilo s obranou a odolností napadeného partnera (European Commission, 2025a).

Zároveň však přetrvává riziko obcházení sankcí. Schémata paralelního importu a pokračující dodávky kritických součástek prostřednictvím třetích zemí oslabují jejich celkovou účinnost (Institut Jacques Delors, 2024; SUERF, 2025).

Řešení vyžaduje hlubší mezinárodní spolupráci v oblasti vymáhání celních předpisů, sdílení finančních informací a využívání sekundárních sankcí vůči aktérům, kteří dlouhodobě umožňují jejich obcházení, stejně jako zapojení klíčových partnerů ze zemí globálního Jihu (Institut Jacques Delors, 2024; Transparency International EU, 2025).

Sankční politiku je proto třeba chápat jako dynamický a kooperativní proces, nikoli jako statický právní rámec.

Vedle obcházení sankcí prostřednictvím zemí mimo EU se jako stále významnější překážka jejich účinnosti ukazuje politická fragmentace uvnitř samotné Evropské unie. Vlády vedené Viktorem Orbánem v Maďarsku a v poslední době také Robertem Ficem na Slovensku opakovaně zpochybňují, zdržují či oslabují společnou pozici EU v otázkách sankcí, finanční pomoci Ukrajině a širší politiky vůči Rusku.

Tyto kroky se sice ne vždy rovnají formálnímu vetu, oslabují však důvěryhodnost, předvídatelnost i rychlost rozhodování EU, tedy faktory zásadní pro účinné odstrašení (European Parliamentary Research Service, 2025). Podobné obavy vyvolává i návrat Andreje Babiše, vezmeme-li v úvahu jeho dříve projevovaný skepticismus vůči sankcím a preferenci transakčního přístupu ke správě EU.

Ze strategického hlediska vnitřní obstrukce samy o sobě představují hybridní zranitelnost. Rusko se soustavně snaží využívat jednomyslnosti i domácí politické incentivy v jednotlivých členských státech EU k rozštěpení kolektivní odpovědnosti.

Jsou-li sankce vnímány jako předmět vyjednávání nebo jako opatření, která lze zvrátit v důsledku vnitřních neshod, jejich odstrašující účinek slábne. Předmětem mezinárodní spolupráce proto musí být nejen prosazování politiky navenek, ale i udržování vnitřní soudržnosti.

Zvýšenou pozornost si v této souvislosti zasluhují návrhy na širší využití hlasování kvalifikovanou většinou v otázkách implementace sankcí, jasnější podmíněnost při čerpání fondů EU a strukturovanější koordinaci mezi koalicemi podporujícími sankce v rámci Rady Evropy (European Parliamentary Research Service, 2025).

Bez mechanismů umožňujících vypořádat se se sabotéry ve vlastních řadách čelí i ten nejsofistikovanější sankční režim riziku vnitřního oslabení, které ohrožuje evropskou strategii zadržování ruského vlivu jako celek.

Je důležité dodat, že sankční politika se prolíná s dlouhodobými strukturálními strategiemi, jako jsou rozšiřování EU a iniciativy regionální spolupráce. Investice do diverzifikace energetických zdrojů, dopravních koridorů a tržní integrace snižují strukturální závislost na ruské infrastruktuře i zranitelnost vůči ruskému působení (Centrum strategických studií v Haagu, 2024).

V tomto ohledu ekonomická spolupráce podporuje nejen krátkodobé zadržování vlivu Ruska, ale i dlouhodobou odolnost Evropské unie.

Vojenská a obranná spolupráce

Vojenská a obranná spolupráce zůstává nepostradatelnou součástí zadržování ruské agrese a stabilizace evropského bezpečnostního prostředí. Do roku 2026 dosáhla bezpečnostní pomoc Spojených států amerických Ukrajině bezprecedentní úrovně a zahrnovala pokročilé zbraňové systémy, výcvikové programy i zpravodajskou podporu. Během druhé administrativy prezidenta Trumpa však tato pomoc začala podléhat rostoucí podmíněnosti (US Department of State, 2025).

Evropské státy na to reagovaly rozsáhlejšími bilaterálními příspěvky a posílením nástrojů na evropské úrovni. NATO posílilo své východní křídlo prostřednictvím rozšíření mnohonárodních formací a zvýšení úrovně připravenosti (viz prohlášení ze summitu NATO ve Vilniusu v roce 2023), čímž se obnovila věrohodnost odstrašení proti další eskalaci (NATO, 2023).

Koordinační formáty, jako je skupina Ramstein, se vyvinuly ve stabilní platformy pro koordinaci vojenské podpory, průmyslového plánování a strategické komunikace mezi klíčovými partnery (US Department of State, 2025).

Tento vývoj podtrhuje nejen sílu, ale i limity dosavadní spolupráce. Kolektivní úsilí zabránilo Rusku v dosažení vojenského průlomu a umožnilo Ukrajině získat zpět a udržet významnou část svého území.

Závislost Evropy na externích dodavatelích vojenských a obranných prostředků, které jsou nezbytné pro vedení moderní války nebo obrany, však ukazuje její strukturální zranitelnost (NATO, 2023).

V období Bidenovy administrativy byly využity pouze některé z příležitostí k prohloubení transatlantické spolupráce v oblasti obranných inovací. Nevyužitý potenciál se týkal zejména společných investic do výroby munice, spolupráce při vývoji systémů protivzdušné a protiraketové obrany a strukturovaného řízení umělé inteligence pro vojenské využití.

Z toho vyplývající nedostatky dále posílily naléhavou potřebu vybudovat samostatnější evropskou obranně-průmyslovou základnu.

Strategická autonomie v tomto kontextu neznamená ukončení spolupráce se Spojenými státy americkými. Naopak označuje vyváženější partnerství, v jehož rámci je Evropa schopna dostát svým bezpečnostním závazkům a podporovat partnery, jako je Ukrajina, nezávisle na politických změnách ve Washingtonu.

Nově vznikající obranné iniciativy EU, včetně schémat společných zakázek a Evropské obranné průmyslové strategie, proto musí být začleněny do širšího rámce spolupráce, který bude propojen s plánováním NATO a zároveň umožní budování skutečně evropských kapacit.

Mezinárodní spolupráce jako nástroj odrážení hybridních hrozeb

Hybridní hrozby se staly určujícím rysem ruského přístupu k Evropě. Institucionální reakce na ně se od roku 2022 zlepšily, a to především díky prohloubené spolupráci mezi EU, NATO a národními orgány (CEPA, 2025; Rest Journal, 2025).

Spolupráce mezi EU a NATO se dále prohloubila na základě společné deklarace z roku 2023, která vymezila rámec koordinace v oblastech, jako jsou kybernetická obrana, boj proti dezinformacím, ochrana kritické infrastruktury a nové technologie (Rada Evropské unie, 2023; Rest Journal, 2025).

Rychlé výstražné mechanismy a koordinované úsilí o určování původců útoků narušily několik vlivových operací zaměřených na volební procesy napříč Evropou, včetně kampaní spojených s tzv. operací Doppelgänger, v jejímž rámci vznikaly klony zpravodajských webů za účelem šíření proruských narativů.

Prostředí hybridních hrozeb se však nadále proměňuje. Umělá inteligence zvýšila rozsah i propracovanost dezinformačních kampaní a umožnila rychlé generování zvukových i obrazových deepfake materiálů, které lze šířit prostřednictvím fragmentovaných ekosystémů sociálních médií (Hybrid CoE, 2018).

Domácí aktéři stále častěji fungují jako zesilovače zahraničních narativů, čímž se stírá hranice mezi zahraničním a domácím manipulováním informací.

Jsou zde patrné limity reaktivních opatření, které posilují potřebu preventivních strategií založených na institucionální důvěře, mediální gramotnosti a transparentní komunikaci s veřejností.

Mezinárodní spolupráce zůstává zásadní pro sdílení odborných znalostí, výměnu informací a nastavování společných standardů odpovědnosti platforem a informační integrity.

Parlamentní volby v Moldavsku jako model kooperativní odolnosti

Moldavské parlamentní volby v září 2025 mohou sloužit jako konkrétní příklad toho, jak proměnit mezinárodní spolupráci v demokratickou odolnost.

V reakci na rozsáhlé zahraniční vměšování, jež zahrnovalo nelegální finanční toky, koordinované dezinformační kampaně a kybernetické operace, moldavské úřady využily kombinaci vnitřních institucionálních reforem a cílené mezinárodní podpory.

Kampaň byla „poznamenaná vážnými pochybami včetně kupčení s hlasy, zneužívání administrativních zdrojů, kyberútoky a dezinformacemi“, přičemž značnou část těchto aktivit bylo možné vystopovat k proruským sítím (OSCE/ODIHR, 2025).

Vyšetřování odhalilo, že více než 138 tisíc obyvatel, tedy zhruba deset procent aktivních voličů, obdrželo podezřelé platby prostřednictvím účtů vedených u ruské Promsvyazbank. Dvě politické strany podezřelé z činnosti ve prospěch ruských zájmů byly krátce před volbami zakázány (OSCE/ODIHR 2025; Al Jazeera 2025).

Moldavské úřady přistoupily za podpory mezinárodních partnerů k bezprecedentním opatřením zaměřeným na neutralizaci uvedených hrozeb.

Makrofinanční pomoc EU posílila institucionální kapacity země a pomohla zmírnit socioekonomické slabiny, které by mohly být zneužity populistickými narativy (European Commission, 2025b).

Výcvik v kybernetické bezpečnosti vedený Spojenými státy americkými zlepšil schopnost státních institucí reagovat na digitální hrozby, zatímco cvičení zaměřená na hybridní hrozby seznámila úředníky s možnými scénáři vnějšího vměšování (US Department of State, 2025).

Volební pozorovatelské mise a monitoring organizacemi občanské společnosti, včetně nezávislých médií a fact-checkingových iniciativ, hrály zásadní roli při odhalování falešných narativů a udržování důvěry voličů.

Případ Moldavska ukazuje, že odolnost není pasivním stavem, nýbrž výsledkem promyšlených investic a spolupráce.

Kandidátským zemím usilujícím o vstup do EU tak nabízí praktický model: přijetí kroků k posílení odolnosti ještě před vstupem do EU může snížit zranitelnost, posílit demokratickou legitimitu a zvýšit důvěryhodnost samotného procesu rozšiřování EU (OSCE/ODIHR, 2025; European Commission, 2025b).

Moldavsko ukazuje, jak může malý a exponovaný stát využít mezinárodních partnerství k tomu, aby odolal různorodým formám nátlaku a proměnil se ze zranitelného cíle v laboratoř spolupráce při obraně demokracie.

Rozšíření EU jako zásadní prvek evropské bezpečnosti

Rozšíření EU o Ukrajinu, Moldavsko a země západního Balkánu představuje ústřední pilíř dlouhodobé evropské strategie zadržování ruského revizionismu a stabilizace sousedních států.

Z bezpečnostního hlediska rozšíření EU brání geopolitické šedé zóny, které Moskva historicky využívala k vojenskému a energetickému nátlaku a hybridnímu vměšování do vnitřních záležitostí (European Commission, 2025b).

Rozšíření evropského právního řádu, regulačních rámců a mechanismů politické podmíněnosti proměňuje zranitelné pohraniční oblasti ve strukturovaný prostor, který je předvídatelnější a odolnější.

Kritika rozšíření EU se často opírá o tři hlavní argumenty: institucionální přetížení, rozhodovací paralýzu a omezenou veřejnou podporu uvnitř stávajících členských států.

Každé z těchto námitek je třeba věnovat pečlivou pozornost. Tvrzení o institucionálním přetížení však často přehlíží historii rozšiřování, která se opakovaně ukázala být spíše katalyzátorem institucionální adaptace než zdrojem úpadku.

Předchozí kola rozšíření posílila vnější vliv EU a navzdory občasným obtížím přispěla ke konsolidaci demokracie ve střední a východní Evropě.

Ačkoli požadavek jednomyslnosti představuje nezpochybnitelnou slabinu rozhodovacího procesu, zároveň podtrhuje nezbytnost toho, aby přípravy na rozšíření EU byly chápány jako součást bezpečnostní politiky zakotvené v demokratické legitimitě, a nikoli jako technokratický projekt izolovaný od širší veřejné debaty (European Parliamentary Research Service, 2025).

Veřejná skepse vůči rozšíření se obvykle projevuje obavami z migrace, fiskálních transferů a nedostatků ve správě věcí veřejných. Pro řešení těchto obav je nezbytné zasadit rozšíření EU do nového rámce jako preventivní investici do bezpečnosti.

Náklady plynoucí z nerozšíření, měřené nestabilitou, krizovým managementem a vojenským odstrašením, dlouhodobě převyšují náklady na integraci, jak dokládá potřeba poskytovat ad hoc finanční a bezpečnostní podporu zranitelným sousedním státům.

Rozšíření tak funguje jako strategická bezpečnostní investice, která snižuje budoucí rizika konfliktu a nátlaku.

Mezinárodní spolupráce je pro uplatnění této logiky zásadní. Nástroje předvstupní pomoci, makrofinanční pomoc a bezpečnostní spolupráce musí být explicitně provázány s kritérii odolnosti, včetně nezávislosti soudnictví, protikorupčních kapacit a ochrany proti hybridním hrozbám.

Zkušenost Ukrajiny se specializovanými protikorupčními institucemi a odolnost Moldavska během voleb ukazují, jak může cílená mezinárodní podpora urychlit reformy a zároveň posílit důvěryhodnost bezpečnostních opatření (OSCE/ODIHR, 2025; European Commission, 2025b).

Další kritika se opírá o údajné riziko importu nestability do EU. Tento argument však opomíjí stabilizační účinek podmíněnosti a fázované integrace. Rozšíření neznamená odstranění rizika, nýbrž jeho kolektivní řízení.

Zapojením kandidátských zemí do unijních právních, ekonomických a digitálních rámců ještě před jejich přistoupením EU systémové slabiny spíše omezuje, než aby je prohlubovala.

A konečně, rozšíření je třeba nahlížet v širším kontextu transatlantické nejistoty. V období druhé administrativy prezidenta Trumpa se politika Spojených států amerických stává stále méně předvídatelnou, a schopnost EU utvářet vlastní bezpečnostní prostředí proto nabývá na významu (US Department of State, 2025).

Rozšíření EU posiluje její strategickou hloubku, demografickou základnu i ekonomickou váhu, a tím zvyšuje její schopnost jednat autonomně a zároveň zůstat důvěryhodným partnerem NATO (NATO, 2023; European Commission, 2025b).

V tomto kontextu není rozšíření EU alternativou k mezinárodní spolupráci, ale jedním z jejích nejtrvalejších institucionálních projevů.

Digitální autonomie a strategická spolupráce

Digitální závislost se ukázala jako jedno z klíčových slabin evropské bezpečnostní architektury. Politizace velkých amerických technologických platforem a oslabování standardů moderace obsahu zvýraznily rizika spojená s vnější kontrolou nad digitálním veřejným prostorem.

Regulační reakce EU prostřednictvím nařízení o digitálních službách (Digital Services Act, DSA) a o umělé inteligenci (Artificial Intelligence Act, AI Act) představuje důležitý krok k posílení odpovědnosti a transparentnosti platforem a ke zmírnění těchto rizik (European Commission, 2024).

Samotná regulace však nestačí. Je zapotřebí strategické spolupráce zaměřené na budování suverénní digitální infrastruktury, zahrnující evropské cloudové služby, bezpečné datové ekosystémy a zpravodajské nástroje využívající otevřené zdroje, které nebudou závislé na poskytovatelích podléhajících politickým či komerčním tlakům ze zahraničí.

Omezení této závislosti posílí schopnost Evropy jednat kolektivně a chránit demokratické procesy, aniž by byla vázána rozhodnutími přijímanými ve Washingtonu, Silicon Valley či jinde.

Digitální autonomie zároveň úzce souvisí s rozšířením EU. Rozšiřování unijních digitálních standardů do kandidátských zemí přispívá k vytváření společného regulačního a technologického prostoru, který posiluje odolnost napříč kontinentem (European Commission, 2025b).

Zkušenost Moldavska dokládá, že harmonizace s regulatorním rámcem EU v oblasti ochrany dat, kybernetické bezpečnosti a správy platforem může generovat bezprostřední bezpečnostní přínosy, je-li zároveň podpořena cílenou mezinárodní pomocí (OSCE/ODIHR, 2025).

Začlenění požadavků týkajících se digitálních služeb a aktu o umělé inteligenci do předvstupních rámců by tak mohlo napomoci vybudování panevropského digitálního „firewallu“ proti dezinformacím, kybernetickým útokům a zahraniční manipulaci informací.

Závěr

Strategická mezinárodní spolupráce významně omezila schopnost Ruska proměnit vojenskou agresi a hybridní tlak v rozhodující politický zisk. Sankce oslabily ruskou válečnou ekonomiku, vojenská podpora stabilizovala frontovou linii a spolupráce v boji proti hybridnímu vměšování posílila institucionální odolnost napříč Evropou (CEPA, 2025; European Parliamentary Research Service, 2025).

Zkušenost Moldavska a obnovený impulz k rozšíření EU ukazují, jak může komplexní spolupráce proměnit zranitelnost ve strategickou výhodu (OSCE/ODIHR, 2025; European Commission, 2025b).

Integrací ekonomických, vojenských, politických a digitálních nástrojů Evropa vybudovala důvěryhodný, byť stále neúplný rámec pro zadržování vnějších vlivů.

Tyto úspěchy však zůstávají křehké. Obcházení sankcí, transatlantická nejistota a domácí odpor vůči rozšiřování EU představují reálná rizika, zatímco digitální závislost nadále oslabuje demokratickou odolnost (SUERF, 2025; Transparency International EU, 2025).

Zásadním úkolem Evropy je konsolidovat spolupráci do stabilních a odolných struktur, propojit rozšíření EU s národními bezpečnostními narativy a urychlit budování strategické autonomie v oblasti obrany a digitálních technologií.

Zadržování vnějších vlivů není dočasnou reakcí, ale dlouhodobým projektem, který závisí na trvalé mezinárodní spolupráci a veřejné podpoře.

Doporučení

• Urychlit rozšiřování EU prostřednictvím integrace standardů odolnosti a soustavné veřejné komunikace, která bude vstup do EU rámovat jako investici do bezpečnosti. To zahrnuje propojení makrofinanční a předvstupní podpory s měřitelným pokrokem v oblasti protikorupčních opatření, nezávislosti soudnictví a připravenosti na hybridní hrozby, spolu s jasnou komunikací bezpečnostních přínosů rozšíření pro obyvatele EU.
• Posílit vymahatelnost sankcí prostřednictvím hlubší spolupráce v oblasti celních kontrol, sdílení finančních informací a sekundárních opatření proti obcházení sankcí. Mezi priority by mělo patřit společné monitorování stínové flotily, harmonizace kontrol vývozu a koordinovaný dialog se třetími zeměmi, které vystupují jako zprostředkovatelé.
• Prohloubit spolupráci mezi EU a NATO v oblasti hybridních hrozeb prostřednictvím společného výcviku, rychlého určování původců útoků a sdílených technologických standardů. Pravidelná cvičení, společná hodnocení hrozeb a interoperabilní rámce pro kybernetickou reakci mohou přispět k překlenutí mezer v institucionální koordinaci.
• Investovat do evropské obrany a digitální autonomie s cílem omezit vnější zranitelnost. To zahrnuje posilování kapacit obranného průmyslu, podporu suverénních cloudových a datových iniciativ, jako je Gaia-X, a upřednostnění zpravodajství z otevřených zdrojů a nástrojů umělé inteligence vyvíjených v EU.
• Využít zkušenost Moldavska při budování odolnosti kandidátských zemí prostřednictvím koordinovaných evropských a transatlantických opatření a zapojení občanské společnosti. To předpokládá vytváření programů pro posilování volební odolnosti, začlenění doporučení OSCE/ODIHR a podporu nezávislých médií a fact-checkingových iniciativ po vzoru moldavského kooperativního přístupu.

Jooo, už chápu 😅 článek už máš hotový, jen do něj potřebuješ doplnit to, co jsem minule vynechala. A podle původního textu je to hlavně kompletní literatura včetně odkazů. V předchozí verzi jsem ji zkrátila a některé položky úplně vynechala.

Na konec článku tedy doplň toto:

Literatura

Al Jazeera. „Moldova Election Results: Who Won and Did the Diaspora Play a Role?” Al Jazeera, 29. září 2025.
https://www.aljazeera.com/news/2025/9/29/moldova-election-results-who-won-and-did-the-diaspora-play-a-role

CEPA. The Hybrid Threat Imperative: Deterring Russia Before It Is Too Late. 5. prosince 2025.
https://cepa.org/comprehensive-reports/the-hybrid-threat-imperative-deterring-russia-before-it-is-too-late/

Council of the European Union. Joint Declaration on EU–NATO Cooperation. 10. ledna 2023.
https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2023/01/10/eu-nato-joint-declaration-10-january-2023/pdf/

European Commission. Standard Eurobarometer 102: Autumn 2024. 29. listopadu 2024.
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/api/files/attachment/880003/Annex%20-%20Standard%20EB%20102.pdf

European Commission. „EU Adopts 19th Package of Sanctions against Russia.” 23. října 2025.
https://finance.ec.europa.eu/news/eu-adopts-19th-package-sanctions-against-russia-2025-10-23_en

European Commission. „New EU Strategy for Secure, Prosperous and Resilient Black Sea Region.” 28. května 2025.
https://enlargement.ec.europa.eu/news/new-eu-strategy-secure-prosperous-and-resilient-black-sea-region-2025-05-28_en

European Commission. „Sanctions Adopted Following Russia’s Military Aggression against Ukraine.”
https://finance.ec.europa.eu/eu-and-world/sanctions-restrictive-measures/sanctions-adopted-following-russias-military-aggression-against-ukraine_en

European Parliamentary Research Service. „EU Sanctions against Russia 2025: State of Play, Perspectives and Challenges.” 19. února 2025.
https://epthinktank.eu/2025/02/20/eu-sanctions-against-russia-2025-state-of-play-perspectives-and-challenges/

Hague Centre for Strategic Studies. „The Three Seas Initiative and Europe’s Next Frontier of Strategic Autonomy.” 22. února 2024.
https://hagueresearch.org/the-three-seas-initiative-and-europes-next-frontier-of-strategic-autonomy/

Hybrid CoE. „Going Beyond Resilience.” Hybrid CoE Strategic Analysis 13 (2018).
https://www.hybridcoe.fi/wp-content/uploads/2020/07/Strategic-analysis-13-Sorensen-Nyeman.pdf

Institut Jacques Delors. „Tackling Circumvention of EU Sanctions.” Říjen 2024.
https://institutdelors.eu/content/uploads/2025/04/PB_241001_Sanctions_Sibona_EN_3.pdf

K&L Gates. „European Union Adopts 18th Sanctions Package against Russia.” 28. července 2025.
https://www.klgates.com/European-Union-Adopts-18th-Sanctions-Package-Against-Russia-7-28-2025

Mayer Brown. „EU Fast-Tracks New Russia and Belarus Sanctions while Indefinitely Implementing Others.” 19. prosince 2025.
https://www.mayerbrown.com/en/insights/publications/2025/12/eu-fast-tracks-new-russia-and-belarus-sanctions-while-indefinitely-immobilizing-russian-sovereign-assets

NATO. Vilnius Summit Communiqué. 11. července 2023.
https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_217320.htm

OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights (ODIHR). „Moldova’s Parliamentary Elections Were Competitive but Campaign Marred by Cyberattacks, Illegal Funding and Disinformation.” 28. září 2025.
https://odihr.osce.org/odihr/598219

Rest Journal. „A New Strategic Responsibility for the EU: EU–NATO Cooperation against Hybrid Warfare from Russia.” The Rest Journal, 30. ledna 2025.
https://therestjournal.com/2025/01/30/a-new-strategic-responsibility-for-the-eu-eu-nato-cooperation-against-hybrid-warfare-from-russia/

SUERF – The European Money and Finance Forum. „The Limited Effectiveness of Sanctions on Russia.” 31. srpna 2025.
https://www.suerf.org/publications/suerf-policy-notes-and-briefs/sanctions-on-russia/

Transparency International EU. „Three Years since Russia’s Invasion of Ukraine: How Effective Are the EU’s Sanctions?” 20. února 2025.
https://transparency.eu/three-years-since-russias-invasion-of-ukraine-how-effective-are-the-eus-sanctions/

US Department of State. „U.S. Security Cooperation with Ukraine.” 12. března 2025.
https://www.state.gov/bureau-of-political-military-affairs/releases/2025/01/u-s-security-cooperation-with-ukraine/

Tohle je tedy přesně ta část, která v mém předchozím přepisu chyběla. A mimochodem jsem teď ověřila i autora: IDM ho aktuálně uvádí jako Director a jeho hlavní expertizy jsou evropská integrace, rozšíření EU a geopolitika střední a východní Evropy. (idm.at)