Shrnutí: Demokracii na Ukrajině nehájí pouze vojáci na bitevním poli, nýbrž rovněž zastupitelé v obecních radách, úředníci na radnicích a občané na vesnických shromážděních. Od počátku plnohodnotné ruské invaze se místním politickým představitelům daří udržovat funkčnost komunit i v podmínkách mimořádného tlaku, včetně evakuace obyvatelstva, organizace humanitární pomoci, obnovy dostupnosti veřejných služeb a zachování demokratické legitimity v době ozbrojeného konfliktu. Tato odolnost není výsledkem náhody. Je vybudována na decentralizačních reformách podporovaných evropskými partnery, jež obcím zajistily autonomii, zdroje a odpovědnost. Tyto reformy samy vznikly jako reakce na předchozí politické vakuum, v němž dominance oligarchů a autoritář sky centralizovaný, nefunkční stát uvrhly občany do hluboké deziluze. Do místní politiky tehdy vstoupili lokální aktivisté, kteří do dlouho zanedbávaného prostředí místních zastupitelstev – tradičně vnímaných jako bezmocných a finančně neatraktivních – vnesli novou energii a legitimitu. Dnešní ukrajinská lokální demokracie tak funguje jako frontová linie jak přežití, tak evropské integrace. Klíčová slova: decentralizace, recentralizace, rozdíly, angažovanost, odolnost, reforma Úvod Místní demokracie na Ukrajině představuje frontovou linii odporu proti invazi, v níž se prolínají předválečné reformy s adaptací na válečné podmínky. Kapitola analyzuje faktory, jež od roku 2014 podmínily průběh decentralizace a formovaly její dopady, a zároveň sleduje, jakým způsobem válka po roce 2022 narušila životaschopnost ukrajinských obcí. Vychází z teze, že ačkoli reformy přispěly k posílení odolnosti, rostoucí regionální nerovnosti a fiskální tlaky představují váž né ohrožení lokální samosprávy, nebude-li jim v rámci poválečné obnovy věnována náležitá pozornost. Zároveň je nutné vyhnout se idealizaci místních lídrů: decentralizace v některých pří padech mohla usnadnit koncentraci lokální moci a upevnit vliv zavedených starostů a podnikatelů (Bader, 2021). Riziko korupce zůstává vysoké a míra nedodržování legislativy týkající se transparentnosti dosahuje alarmujících 80 %, což podkopává důvěru více než samotná válka (Levona a Jarábik, 2025). Tyto problémy však lze chápat jako „růstové bolesti“ a cílené školení od mezinárodních partnerů i místních expertů, posílení vymahatelnosti práva a pomoc při řešení problémů s veřejnými zakázkami mohou napomoci tuto propast překlenout. Proces decentralizační reformy je dále třeba dokončit. Do ukrajinského parlamentu byly předloženy dvě varianty zákona (návrhy zákonů č. 4298 z roku 2020 a č. 13124 z roku 2025), přičemž novější verze zahrnuje oblastní dohled nad zákonností jednotlivých kroků. Odolnost obcí je křehká a podmíněná: tam, kde existuje silná občanská společnost a účinný dohled, decentralizace zjevně zlepšila vnímavost a schopnost reakce na výzvy. Tam, kde tyto prvky chybějí, by měly být prioritou poválečných reforem institucionální záruky – nikoli pouhé další rozšiřování pravomocí. Kontext: lokální správa a reforma systému Ukrajina převzala centralizovaný systém sovětského dědictví s podfinancovanými a marginalizovanými místními zastupitelstvy, v němž jmenovaná administrativa držela větší moc než volení zástupci a jenž byl ve značné míř e ovládán oligarchickými strukturami. První reformní snahy naráž ely na nedostatek politické vůle, ale Euromajdan v roce 2014 přinesl prostor pro změnu. Reforma spočí vala na třech pilíří ch: zlepšení místní správy jakožto domácího politického imperativu, harmonizace se standardy EU a rozvojovými modely a potřeby řešit regionální napětí a ruské požadavky (Dudley, 2019). V počá teční fázi se pří ležitost setkala s poptávkou. Nízké rozpočty, závislost na převodech z centra a malá prestiž zastupitelských funkcí – ve srovnání s pozicemi ve státní správě či celostátní politice – činily tato křesla jen málo atraktivními. Právě tato okolnost umožnila generaci místních aktivistů – kteří byli politicky aktivní již před Majdanem i v jeho průběhu – získat významný podíl mandátů. Zároveň do komunální politiky výrazněji vstoupily ženy, a to v důsledku prvního experimentu s genderovými kvótami v komunálních volbách v roce 2015, v nichž byly stranám splňujícím tyto kvóty přiznány volební výhody (Kliuzhev a kol., 2021). Nově zvolení zastupitelé, jakkoli byli motivovaní a často dobře obeznámení s nástroji občanské společnosti, postrádali institucionální zkušenost. Program posilování kapacit, který Institut Roberta Schumana ve spolupráci s kyjevským Ústavem politologie poskytl více než dvěma tisícům zastupitelů ze všech regionů Ukrajiny, odhalil, že většina z nich si nebyla jistá vlastními kompetencemi a pravomocemi po zavedení decentralizační legislativy – a to i v pří padech, kdy pří slušnou funkci zastávali již řadu let. Tato skutečnost vysvětluje, proč mezinárodní partneři, včetně EU a programu U-LEAD s Evropou, věnovali značné úsilí předávání odborných znalostí, zatímco program DOBRE financovaný USAID kladl důraz na poradenství v oblasti plánování a zapojení občanské společnosti. Odhadovalo se, že k překlenutí zásadních implementačních nedostatků bude nezbytné vzdělávacím programem oslovit až 200 tisíc úředníků, kteří si potřebovali osvojit povědomí o reformách, pochopit vlastní kompetence a naučit se je uplatňovat v praxi.6 6 Asi 45 tisíc zvolených zastupitelů, starostů a další ch 155 tisíc členů veřejné správy. Zdroj: ENEMO, 2020.
Plán decentralizace 2014–2020 Za regionální politiku, decentralizační reformu a obnovu odpovídá Ministerstvo pro obnovu Ukrajiny, které dohlíží i na související politické procesy a reformní kroky. Klíč ové legislativní akty umožnily původně dobrovolné vytvář ení sjednocených územních komunit označovaných jako hromady, zajistily jim fiskální základ prostřednictvím 60% podílu na výnosu daně z pří jmů fyzických osob a rozšíř ily jejich působnost na oblast sociálních služeb, jako je vzdělávání, zdravotní péč e a sociální zabezpečení, jež byly dří ve v gesci střední správní úrovně. Reforma měla dvě tvář e. Na jedné straně posílila místní samosprávy, které předchozí režim systematicky opomíjel. Na straně druhé přinesla reorganizaci lokální úrovně zaměř enou na životaschopnost, tedy efektivnější využí vání zdrojů a lepší poskytování služeb. Aby tento model fungoval, je ale třeba splnit podmínky: kvalitní správa s odborně zdatnými zaměstnanci, místní rozvoj, ekonomická aktivita a právní stát, který umožňuje vytvář et pří jmy dostatečné k pokrytí vlastních potřeb. Co stálo za úspěchem reformy Politické prostředí po Majdanu poskytlo reformám výraznou podporu ze strany prezidenta i vlády. Mnozí z nejviditelnější ch představitelů expertní komunity, lídrů veřejného mínění a čelních aktivistů nebyli schopni svůj vliv přetavit v politickou kariéru na celostátní úrovni. Nová konstelace současně otevřela prostor pro řadu kompetentních aktérů ze druhé linie veřejné správy a z vlivných, mezinárodně podporovaných organizací občanské společnosti, mezi nimiž vynikala koalice Reanimation Package of Reforms. Mladí lidé jako Ivan Lukerja tak mohli podnikat důležité kroky ve prospěch víceúrovňové správy v rámci programu U-LEAD nebo prosazovat urychlení digitalizační reformy z pozice náměstka ministra pro obnovu Ukrajiny. Političtí edukátoři a někteří z prvních zvolených představitelů, napří klad Oleksandr Solontaj z Užhorodu, dostali pří ležitost připravit návrhy územních strategií pro desítky nových komunit včetně největší ch měst a podílet se na tvorbě zákona o místní demokracii. V panujícím optimistickém klimatu bylo k dispozici výrazné zázemí v podobě podpory EU, Rady Evropy i další ch zahraničních partnerů. Občanský aktivismus se stal hnací silou změny a posiloval legitimitu tím, že aktivisté vstupovali i do méně viditelných pozic na lokální úrovni správy. Když přišla plnohodnotná invaze v roce 2022, čá st z nich seděla ve funkci již druhé nebo třetí volební období. Přináš eli zkušenosti, sociální kapitál a pomalu budovali nové institucionální základy. Výzkumy zároveň naznačily, že zlepšení výkonnosti nemuselo být rozhodujícím faktorem; větší explanační hodnotu měly vzájemná důvěra a subjektivní pocit zapojení a odpovědnosti na lokální
úrovni (Arends, 2023). Přesto slučování venkovských oblastí znovu ukázalo, jak zásadní je otázka životaschopnosti – viz níž e. Okamžité dopady války na lokální správu Nejbezprostřednější m administrativním dopadem války bylo zavedení dvou odlišných systémů místní správy, které nyní existují paralelně. Vedle reformovaných hromad vedlo stanné právo k vytvoření civilně-vojenských správních jednotek v pří hraničních a osvobozených regionech, které zasáhly do fungování 207 z celkových 1 469 ukrajinských hromad (Darkovich a Rabinovych, 2025). Přestože většina těchto jednotek zůstává pod civilním vedením – zpravidla v osobě bývalého starosty nebo místostarosty –, standardní civilní agenda je v jejich pří padě pozastavena. Imperativy operační efektivity, distribuce pomoci a bezpečnostních opatření vedou k převaze centralizovaného ří zení, což tyto hromady dle očekávání činí náchylnější mi k netransparentnímu jednání a různým formám korupce. Civilně-vojenská správa však může být ustanovena i ze specifických, nikoli nutně strategických důvodů. Na mnoha místech se další fungování zastupitelstev stalo jednoduše nemožným, protože jejich členové uprchli, zemřeli, byli mobilizováni nebo se stali nedostupnými z jiných důvodů souvisejících s válkou. Bez usnáš eníschopnosti by taková zastupitelstva z ústavních a bezpečnostních důvodů nemohla přijímat rozhodnutí ani organizovat nové volby. Zvláš tní kategorii dále představuje vojenská správa pro Ruskem okupované hromady, zřizovaná v nedalekých městech. Její role souvisí předevší m s podporou vnitřně vysídlených osob (IDPs), poskytováním pomoci, shromažďováním informací a plánováním pro poválečné období (Darkovich a Rabinovych, 2025). Recentralizace však probíhá i jinými způsoby. Finance na obnovu poskytované mezinárodními dárci drží ústřední vláda pod velmi pří snou kontrolou. Další m pří kladem centralizačních tendencí jsou rozpočtové změny – napří klad přesměrování daně z pří jmů fyzických osob odváděné za vojenský personál, tedy klíč ového zdroje pří jmů, od roku 2023 na ústřední úroveň. V situaci, kdy místní ekonomika není schopna generovat pří jmy postačující k zajištění nezbytných služeb, nebo kdy si zvládání válečných škod vyřaduje mimořá dné finanční prostředky, dochází k obnově závislosti na ústřední úrovni a k posílení její kontrolní funkce. Obce na frontové linii se potýkají s bezprostředními problémy v zásobování a poskytování služeb, zatímco obce ve vnitrozemí čelí nerealistickým očekáváním v kombinaci s nedostatečnou infrastrukturou pro rostoucí počet vysídlených osob. Pří liv obyvatel navíc není vždy dlouhodobě udržitelný. Napří klad venkov Zakarpatské oblasti čelí tlaku na restrukturalizaci místních ekonomických sektorů, přetíž ení veřejných služeb a napětí spojenému s novými projekty větrné energetiky, které proměňují krajinu i místní ekologické poměry ve snaze uspokojit nové energetické potřeby.
Odolnost jako výsledek občanské a místní adaptace Obce ří dí evakuace a distribuci pomoci a pod obrovským tlakem zajišť ují základní služby i infrastrukturu. Občanské sítě přitom zaplňují vznikající mezery a současně pomáhají udržovat legitimitu místní správy. Studie provedená švédským Centrem pro lokální demokracii (ICLD) dokonce zjistila malou, ale statisticky významnou korelaci mezi připraveností místních samospráv na mimořá dné události a jejich pří klonem k participativním modelům správy a k aktivnímu zapojení nevládních organizací (Keudel a kol., 2024). Známe řadu pří kladů lokální připravenosti: některé obce přilákaly do svých průmyslových parků další investory s cílem zajistit nové pří jmy, jiné přestavěly systémy ústředního vytápění tak, aby umožňovaly spalování dostupného dřeva, a další plánovaly výstavbu prefabrikovaných domů jako náhradu za zničené nemovitosti. Nejde však primárně o výsledek decentralizovaného krizového ří zení nebo individuální iniciativy, nýbrž o ilustraci víceúrovňového pří stupu. Celkem 86 % hromad považuje za svůj nejdůležitější úkol posilování soudržnosti komunit a v těsném závěsu za ním uvádí strategický důraz na inkluzivitu, která přináší výhody jak z hlediska legitimity, tak při řešení konkrétních problémů (Keudel a kol., 2024: 22). Úspěš né obce mají tendenci budovat komunitní krizová centra jako fyzické prostory umožňující pří stup k infrastruktuře, potravinám a další m potřebám, ale také poskytující místo pro setkávání a sdílení informací o krizovém plánování. Zároveň však hromady fungují i díky digitalizaci prostřednictvím krizových notifikací, komunitních stránek na sociálních sítích, fundraisingu, chatbotů a další ch forem zapojení občanů i podniků do komunikace. Většina z nich mapuje a shromažďuje kritické zdroje a pořá dá cvičení zaměř ená na plánované reakce. V digitální oblasti se však objevuje řada slabin. Trvalým problémem je zálohování dat, častá je zranitelnost informačních systémů a další m obecně rozšíř eným problémem je digitální propast mezi jednotlivými sociálními skupinami. Podstatou těchto náročných, dobře známých, ale obtíž ně řešitelných výzev je předevší m zapojení vnitřně vysídlených osob a zvládání problémů spojených s emocemi, stresem, vyhořením a duševní pohodou. Dále existuje na lokální úrovni napětí mezi bezpečnostními imperativy a demokratickými normami, protože těž ce vybojovaná decentralizační reforma byla čá stečně pozastavena a komunitní sebeorganizace často dostává přednost před řá dnými procedurami. Přežití vyřaduje odolnost a odolnost je do značné míry závislá na důvěř e a participaci. Na rozhraní mezi transparentností a odpovědností na jedné straně a schopnostmi potřebnými pro moderní standardy správy a implementace na straně druhé mohou ztroskotat i dobře míněné iniciativy. Jedna z našich absolventek7 napří klad připravila a realizovala plán na zří zení psychiatrického oddělení zaměř eného na rehabilitaci veteránů a jejich integraci do své hromady. Mezinárodní partner, který projekt financuje, je spokojen, všechny 7 Autor působí v Institutu Roberta Schumana. Poznámka editorky.
prostředky byly vynaloženy na dobrou věc a výsledkem je fungující zaří zení. Tato žena přesto čelí trestnímu ří zení, protože nebyly řá dně dodrženy předpisy pro zadávání veřejných zakázek. Občanské myšlení, které jako první reakce dokáž e rychle zajistit mnohé, samo o sobě nestačí pro rozsáhlou obnovu ve veřejné sféř e. Rozdíly v době války podrývají životaschopnost obcí Invaze prohlubuje již dří ve existující demografickou krizi i regionální propast mezi západem země (a Kyjevem) a zbytkem území. Stále se spouštěč em masivního vnitřního vysídlení v zemi, která již před válkou čelila demografickému kolapsu. Od roku 2001, kdy proběhlo poslední sčí tání lidu na Ukrajině a populace tvořila 48,46 milionu obyvatel, klesl do roku 2019 počet obyvatel na 37,29 milionu, přičemž tento odhad nezahrnuje okupovaná území. Další ch až 10 milionů obyvatel pak mohlo zemi opustit v pří mé souvislosti s válkou (Kasiyan, 2025). V kontextu depopulace jde o mimořá dně závažný vývoj: tento počet je téměř čtyřikrát vyšší než rozsah vysídlení během chorvatské války za nezávislost v letech 1991–1995. Mnoho těchto uprchlíků a vnitřně vysídlených osob přitom nemá v úmyslu se vrátit zpět. Skutečná míra návratu ze zahraničí se ustálila pod 30 % celkového počtu a mezi vnitřně vysídlenými osobami podíl těch, kdo plánují návrat, stabilně klesá; v současnosti činí 73 % (Mezinárodní organizace pro migraci, 2024). Vnitřní vysídlení z východu a jihu pak posiluje urbanizaci západoukrajinských měst a hlavního města. Tento vývoj vytváří mimořá dný tlak na infrastrukturu a obecní služby. Napří klad v Užhorodu se počet obyvatel náhle zvýš il o 30 až 50 %. Nejde přitom jen o přesuny obyvatel, ale i o relokaci firem: Kyjev uvádí, že 39 % jeho pří jmů je důsledkem relokace a že dopad tohoto procesu na růst HDP dosahuje až 14 %. Klíč ové průmyslové podniky, zejména v oblasti obrany a stavebních materiálů, se pochopitelně přesouvají do bezpečnější ch oblastí. Pří jmy na obyvatele tak na západě rostou o 15 až 20 %, nikoli však v důsledku přirozeného ekonomického rozvoje, nýbrž jako projev relokace podnikání a bohatství, koncentrace ekonomických aktivit a nedostatku pracovní síly. Rozkvět západních regionů se projevuje napří klad i 28% nárůstem počtu volných pracovních míst ve Lvově, kde má 60 % podniků potíž e najít pracující s odpovídající kvalifikací. Problém se netýká jen počtu, ale i úrovně dovedností. Zároveň místní ekonomiky, a tedy i místní pří jmy, na východě země kolabují: v letech 2023–2024 se zde objem obchodu sníž il o 70 % a výnos vybraných daní o 45 %. Tento výrazný nepoměr způsobený kombinací úpadku a relokace podrobně popisují Levona a Jarábik (2025). Třetím rozměrem ztráty ukotvení komunit je otázka identity, tedy hmotného i nehmotného dědictví Ukrajiny. To se týká zejména rozsáhlých venkovských oblastí, v nichž zůstává stárnoucí a chudá populace, která dosud udržovala folklórní tradice, řemesla a někdy i velmi staré formy
zemědělského života. Jde o křehké dědictví, které může zcela vymizet, což podněcuje vznik narychlo připravovaných projektů antropologické dokumentace a ochrany, jako je napří klad projekt www. polyphonyproject.com. Je přitom nutné připomenout, že konsolidace několika sídel do jedné obce pod správou hromady (původně dobrovolná, posléze povinná) představovala čá stečnou odpověď právě na problém životaschopnosti. Má-li být východní a jižní venkov uchráněn před další m vylidňováním, musí plánování obnovy udržitelným a strategickým způsobem reflektovat jeho hluboce zakořeněné strukturální problémy, jež jsou dnes dále prohlubovány válečným vysídlením žen mladé a střední generace a dětí. Fiskální napětí a nárůst nároků na služby rozleptávají autonomii Válka zároveň působí rozsáhlé ekonomické škody a vede k prudkému poklesu pří jmů: u místních daní o 45 % a u převodů od centrální vlády o 25 % ve srovnání s čá stkami z roku 2022 (Levona a Jarábik, 2025: 4). V důsledku klesajících pří jmů jsou obce nuceny hledat systémová řešení, zároveň však čelí tlaku na rychlé opravy a ad hoc řešení. Hromady na frontové linii tento vývoj pociťují nejsilněji a představují nejzřetelnější pří klad rostoucí závislosti na Kyjevu, přestože objem získaných převodů je nižší než dří ve. Recentralizace tak podrývá úspěchy reformy z let 2014–2022. Nebylo tomu však vždy tak. Počá tek války přinesl obcím výrazný nárůst finančních zdrojů plynoucích z daně z pří jmů vojenského personálu registrovaného na jejich území. Tyto pří jmy však byly od začá tku roku 2023 přesměrovány do centrálního rozpočtu. Zároveň tvoří hlavní výdajovou položku ve většině komunit vzdělávání a péč e o děti, tedy oblasti, které mají pro místní život zcela zásadní význam. Na jedné straně se kvůli vnitřnímu i zahraničnímu vysídlení snižuje počet dětí, což může čá st kapacit činit nadbytečnými. Na straně druhé je však vytvář ení podmínek pro vzdělávání a péč i o děti ve válečných podmínkách od zajištění krytů po stabilní dodávky energie další m mimořá dně náročným úkolem, na který je třeba nalézt prostředky navzdory omezeným zdrojům. Nedostatek financí oslabuje místní sociální infrastrukturu a narušuje pří stup ke službám. Další klíč ovou výdajovou položkou jsou dotace pro společnosti zajišť ující dálkové vytápění, zvláš tě během nejchladnější ch zim válečného období a v situaci pokračujících útoků; i tyto náklady přitom dopadají na místní rozpočty. Možnost využití soukromých investic není pří liš realistická, a to když pomineme riziko škod způsobených válkou, protože ji omezují jak regulatorní podmínky, tak nutnost modernizace sítí pro zachování dostupnosti služeb. Celkový trend oslabování fiskálních kapacit dále zvyšuje závislost místních orgánů na státních převodech, a tím i na centrální správě. Vedle těchto finančních obtíží je znepokojivý i samotný rozsah obnovy. Tým Evropa8 od počátku 8 Team Europe představuje koordinovanou iniciativu Evropské unie a jejích členských států, jejímž cílem je podpora opatření v oblasti klimatu a rozvoj zeleného partnerství zaměř ených na udržitelnou obnovu, hospodář ský růst a tvorbu pracovních míst. Poznámka editorky.
plnohodnotné invaze v roce 2022 poskytl již více než 150 miliard eur. Odhadované náklady na obnovu, zahrnující zejména bydlení, dopravu a energetickou infrastrukturu, tedy největší výdajové položky, přesahují 500 miliard eur (Světová banka a kol., 2026). Pro veřejné instituce to znamená dvojí výzvu: jednak musí být schopny tyto prostředky efektivně využí t, jednak čelí reálnému riziku, že se jim nepodaří proměnit tuto podporu ve skutečné investice, aniž by čá st prostředků byla ztracena nebo zneužita. Takový vývoj by nevyhnutelně podkopal důvěru v ukrajinský stát a v jeho schopnost správy věcí veřejných. Ještě závažnější je však nedostatek lidských zdrojů. Podle ukrajinského Ministerstva hospodář ství a podle ještě pesimističtější ch odhadů Mezinárodní organizace práce chybí přibližně 4,5 až 8,6 milionu pracovníků potřebných pro efektivní obnovu a hospodář ský růst (Mezinárodní organizace pro migraci, 2024). Zvláš tě citelný je nedostatek zkušených operátorů a technických pracovníků, což již nyní přispívá k problematickému fungování podniků, a to nejen v zemědělství. Jde o zásadní omezení, které je třeba mít na paměti při navrhování inovativní obnovy Ukrajiny. Mobilizace a odchod uprchlíků jsou jeho zřejmými bezprostředními příč inami, avšak demografický úpadek Ukrajiny představuje dlouhodobější trend, který válka pouze urychlila. Plány na poválečné dokončení decentralizace Z ústavního hlediska je podstatné, že před jakoukoli ústavní reformou či konáním voleb bude nejprve nutné zrušit stanné právo. To je zásadní pro novelizace potřebné v oblasti místní samosprávy a územního členění. V mezidobí je možné pokračovat v běž ném legislativním procesu, který směř uje k naplnění podmínek EU a k dokončení té čá sti decentralizace, jež se týká úpravy výkonného dohledu. Dosud proběhly dva pokusy. Ambicióznější a komplexnější představoval návrh zákona č. 4298 z roku 2021, zamýš lený jako přepracování právní úpravy místní samosprávy a oblastního dohledu nad místní správou, v němž by funkcí oblastní a okresní správy byla koordinace územních orgánů státní správy a dohled nad zákonností a kvalitou činnosti hromad. V minulém roce jej nahradil zcela odlišný návrh č. 13124, který měl představovat méně konfliktní variantu mezi zastánci ochrany autonomie a zastánci silnější role vlády. Prakticky vzato tento návrh umožňuje uvolnění prostředků z fondů EU prostřednictvím zlepšení stávajících pravidel, aniž by bylo nutné zásadně přepisovat legislativu, a zahrnuje i jednoduchou kontrolu zákonnosti v rozsahu přijatelném pro Asociaci ukrajinských měst. Třetí krok, který bude třeba učinit, se týká role místních úřadů při plánování a realizaci důvěryhodné a udržitelné obnovy, včetně pří stupu k mezinárodním dárcovským fondům a úvěrům. Obnova pod vedením hromad má širokou podporu, a to i mezi odborníky a v dárci. V posledních čtyřech letech byly z nutnosti na pořadu dne spíš e menší projekty lokální obnovy než velké a rizikové infrastrukturní
investice, což přispělo k vytvoření poměrně dobré bilance. Obce prokázaly, že dokáž ou strategicky rozvíjet komunitní život, a zároveň si osvojily soubor poradenských a participačních nástrojů, které mohou nejlépe podpořit důvěru, pocit zapojení a odpovědnost místních obyvatel. Závěr Decentralizační reforma přinesla Ukrajině uznání ze strany mezinárodních partnerů, protože byla vnímána jako jeden z nejvýznamnější ch úspěchů více než tří dekád transformace. Její dokončení bude patřit k zásadním úkolům poválečného období. Dopady války si však vyžá dají také cílené kroky v oblasti regionální soudržnosti. Dří ve pří tomné identity založené na vnitřních štěpících liniích se plnohodnotnou invazí výrazně proměnily – došlo k úbytku ruského etnika i jazykové sebeidentifikace s ruštinou. Důsledkem vysídlení obyvatel i ekonomických aktivit je bohužel skutečnost, že mnohé venkovské oblasti na východě a jihu země již nejsou životaschopné. Bezpečí , bohatství a demografický potenciál se soustřeďují předevší m v městských centrech na západě země a ve stále rostoucím hlavním městě, což vytváří tlak na ostatní obce a hromady, aby přicházely s cílenými a atraktivními plány obnovy. Jakýkoli obrat v tomto trendu není jen otázkou přežití venkova, ale i širší výzvou pro celkový rozvoj země a její integraci do EU. Udržitelnost a inovace nebudou v poválečných plánech jen módními hesly, ale reálnými klíč ovými faktory pro zvládnutí nedostatku pracovníků a dovedností i pro obnovu produkce generující pří jmy, které mohou umožnit návrat kompetencí na lokální úroveň. Odkaz decentralizace vybavil ukrajinské frontové linie nástroji pro přežití i integraci. Dědicové reformy z roku 2014 mají před sebou náročný úkol: pokud má demokratická odolnost přetrvat, musí čelit rostoucím rozdílům. Doporučení
● Revitalizovat decentralizační agendu s obsahem cíleně přizpůsobeným specifikům poválečné rekonstrukce a obnovy, a to způsobem, který všem regionům a sídlům zajistí reálnou možnost spoluutvář et jejich budoucí směř ování.
● Opřít plánování o realistická data – od počtu obyvatel po sociologické a ekonomické ukazatele.
● Decentralizovat správu dárcovských financí s cílem zajistit klíč ovou roli místních samospráv a zvýš it efektivitu distribuce pomoci ve všech regionech Ukrajiny, s důrazem na východ a jih země.
● Posílit transparentnost, odpovědnost a protikorupční mechanismy na komunální a regionální úrovni jakožto nezbytný předpoklad udržení důvěry dárců i soukromých investorů.
● Důsledně prosazovat, aby imperativ zachování státu a stability nebyl naplňován na úkor principů právního státu a standardů veřejné správy, má-li perspektiva členství v EU být i nadále součá stí strategického horizontu Ukrajiny.
● Využí t zkušenosti z poválečné obnovy Chorvatska a Bosny a Hercegoviny jako zdroj poučení pro rozhodovací aktéry i jako inspiraci pro jednotlivé fáze cesty k EU.
Přečtěte si celou publikaci zde:
Literatura Arends, Helge, Tymofii Brik, Benedikt Herrmann, a Felix Roesel. „Ukraine’s Resilience: How an Administrative Reform Boosted Social Capital and Trust in Ukrainian Communities.” VoxEU.org (Centre for Economic Policy Research), 31. srpna 2023. https://cepr.org/voxeu/columns/ukrainesresilience-how-administrative-reform-boosted-social-capital-and-trust. Bader, Max. „The Risk of Local Elite Capture in Ukraine’s Decentralization Reform.” VoxUkraine, 25. ledna 2021. https://voxukraine.org/en/the-risk-of-local-elite-capture-in-ukraine-sdecentralization-reform. Darkovich, Andrii, a Maryna Rabinovych. „Ukrainian Decentralisation under Martial Law: A Balancing Act.” ZOiS Spotlight on Ukraine 18. Berlín: Centre for East European and International Studies (ZOiS), 17. září 2025. https://www.zois-berlin.de/en/publications/zois-spotlight/ukrainiandecentralisation-under-martial-law-a-balancing-act. Dudley, William. Ukraine’s Decentralization Reform. SWP Research Paper 1. Berlín: Stiftung Wissenschaft und Politik (SWP), květen 2019. https://www.swp-berlin.org/10.18449/2019RP01/. European Network of Election Monitoring Organizations (ENEMO). International Election Observation Mission: Ukraine Local Elections October–November 2020. 2020. https://enemo. org/storage/uploads/j4RL95kq5hIOcNh2wakyeiNJSbGvqbiwLcP8tIe6.pdf. Hrushetskyi, Anton. „Attitude towards Teaching Russian in Ukrainian-Language Schools.” Kyiv International Institute of Sociology, 29. dubna 2025. https://www.kiis.com. ua/?lang=eng&cat=reports&id=1513&page=1. Iakymenko, Oleksandr. „Op-Ed: Why Wartime Elections in Ukraine Are a Risk to Democracy and Security.” The Parliament Magazine, 11. března 2025. https://www.theparliamentmagazine.eu/ news/article/oped-why-wartime-elections-in-ukraine-are-a-risk-to-democracy-and-security. International Organization for Migration. Ukraine: Pathways for Regular Migration: Perceptions of Migrant Workers and Recovery in Ukraine. Global Data Institute, Displacement Tracking Matrix, červenec 2024. https://dtm.iom.int/sites/g/files/tmzbdl1461/files/reports/IOM_UKR_
Pathways%20for%20Regular%20Migration_Perceptions%20of%20Migrant%20Workers%20 and%20Recovery%20in%20Ukraine_July%202024.pdf. International Organization for Migration. Ukraine: Returning Home from Abroad: Trends, Drivers and Reintegration Challenges among Ukrainian Returnees from Abroad. červenec 2024. https:// dtm.iom.int/sites/g/files/tmzbdl1461/files/reports/IOM_UKR_Returning%20Home%20From%20 Abroad_July%202025_0.pdf. Kasiyan, Vira. „Not before 2028: The State Statistics Service Names Possible Dates for the Next Population Census.” LIGA.net, 24. ří jna 2025. https://biz.liga.net/en/all/all/novosti/not-before2028-the-state-statistics-service-names-possible-dates-for-the-next-population-census. Keudel, Oleksandra, Valentyn Hatsko, Andrii Darkovich, a Oksana Huss. Local Democracy and Resilience in Ukraine: Learning from Communities’ Crisis Response in War. Research Report č. 33. Göteborg: Swedish International Centre for Local Democracy (ICLD), 2024. https://icld.se/ wp-content/uploads/ICLD_ResearchReport_33_2024-web.pdf. Kliuzhev, Oleksandr, Oleksandr Neberykut, Olha Kotsiuruba, Robert Lorian, Anatoliy Bondarchuk, Andriy Savchuk, a Yuriy Lisovskyi. Final Report on Observation Findings of the 2020 Local Elections. Kyjev: Civil Network OPORA, 2021. https://oporaua.org/en/vybory/zvit-mistsevivybory_2020-23539. Levona, Mariya, a Balázs Jarábik. Ukraine’s Regional Shift: Realignments in Wartime and Beyond. Washington, DC: Carnegie Endowment for International Peace, 17. prosince 2025. https:// carnegieendowment.org/research/2025/12/ukraine-regional-realignments-wartime-postwarreconstruction. World Bank, Government of Ukraine, European Union, a United Nations. Ukraine Rapid Damage and Needs Assessment (RDNA5): February 2022 – December 2025. Kyjev: World Bank, únor 2026. https://documents1.worldbank.org/curated/en/099022026094036395/pdf/P514499-22f93f3a4278-42bc-b907-db9553d12069.pdf.
