Znovu se mluví o dvourychlostní Evropě. Tentokrát velmi konkrétně. Skupina šesti států EU, včetně dvou našich sousedů, chce urychlit budování společné obrany, prohloubit bezpečnostní spolupráci a posílit konkurenceschopnost Evropy. Česká republika u toho není. Naše vláda tvrdí, že výdaje na obranu jsou dostatečné a že se můžeme spolehnout na přátelství s Maďarskem a Slovenskem.
To je nebezpečný omyl.
Je v bytostném zájmu České republiky patřit do rychlejšího pruhu Evropy. Z toho pomalejšího se totiž velmi snadno sjede úplně pryč – nebo se v něm skončí na odstavném pruhu. A to si Česko nemůže dovolit ani ekonomicky, ani bezpečnostně.
Když Andrej Babiš říká, že nemáme žádné závazky vůči NATO, neslyší to jen jeho voliči. Slyší to i naši spojenci. A slyší to také Rusko, které si podobná slova automaticky překládá jako signál slabosti. Takové výroky nejsou politický marketing – jsou přímým ohrožením bezpečnosti této země.
Zatímco Německo otevřeně popisuje možné krizové scénáře, Polsko investuje desítky miliard korun do protidronové obrany a Švýcarsko navyšuje obranný rozpočet o stovky miliard, u nás znovu slyšíme: „Žádný závazek nemáme.“ Členství v NATO prý nic neznamená. Bezpečnost se prý může odložit. Obrana je prý jen další položka ke škrtům.
Tohle není suverenita. To je krátkozrakost a hazard s budoucností České republiky.
Zvýšené výdaje na obranu nejsou strašení, jak se nám někdo snaží namluvit. Jsou realitou odpovědné politiky v době, kdy se bezpečnostní prostředí v Evropě dramaticky mění. Největším ohrožením země nejsou ti, kdo na rizika upozorňují, ale ti, kdo je odmítají vidět – a podle toho se také chovají.
Bezpečnost státu se nedá outsourcovat ani odkládat. A už vůbec se nedá relativizovat lacinými výroky o tom, že vlastně o nic nejde.
Jde. A jde o hodně.
Marek Ženíšek, místopředseda TOP 09, poslanec
