V současné turbulentní situaci v mezinárodní politice se naskýtá otázka, zda jsou Spojené státy americké stále pilířem demokracie a bezpečnosti, nebo sledujeme erozi velmoci, která se obrací sama do sebe? Toto téma jsme rozebírali na úterním večerním webináři pod záštitou TOPAZ, kde proběhla debata, která nešetřila upřímností a pocitem znepokojení. Hosty byli poslanec Marek Ženíšek a analytik Dalibor Roháč. Jejich pohled by neměl uniknout nikomu, koho zajímá budoucnost Evropy a světového uspořádání budovaného po druhé světové válce.
Svět se mění rychleji, než si jsme ochotni připustit. Zatímco v Evropě stále spoléháme na transatlantickou vazbu, ve Spojených státech probíhají procesy, které mohou tuto jistotu brzy proměnit v minulost. Webinář s názvem „Od garanta k riziku: eroze demokracie v USA a konec Transatlantické aliance“ otevřel témata, o kterých se v diplomatických kruzích často jen šeptá.
Konec automatické ochrany?
Hned v úvodu webináře Marek Ženíšek rozbil častou evropskou iluzi, že pokud v amerických volbách vyhraje ten „správný“ kandidát, vše se vrátí do starých, klidných kolejí. Realita je jiná. Těžiště zájmu USA se dlouhodobě a nezvratně přesouvá. Ženíšek varoval, že si musíme přestat lhát do kapsy. Podle něj mají dnes Spojené státy jediného skutečného rivala – Čínu – a pozornost Washingtonu se bude upírat do Pacifiku bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě.
Evropa jako taková se dostává do pozice regionu, který je sice spojencem, ale už ne tím strategicky nejdůležitějším. Ženíšek také kritizoval dosavadní evropský přístup k bezpečnosti. Připomněl, že Evropa dlouho žila v představě, že může navyšovat sociální výdaje a důchody, zatímco o její obranu se postarají USA. Tato éra podle něj skončila – Evropa už nemůže být v NATO „černým pasažérem“ a americký daňový poplatník se právem ptá, proč by měl financovat bezpečnost spojenců, kteří sami do obrany neinvestují.
Vnitřní rozklad velmoci: Když instituce selhávají
Ještě mrazivější a hlubší pohled nabídl Dalibor Roháč, který situaci sleduje přímo z Washingtonu. Upozornil, že zahraniční politika je vždy jen odrazem politiky domácí. A ta americká je nemocná.
Roháč v diskusi zdůraznil, že problémem není jedna konkrétní osoba (např. Donald Trump), ale celková eroze důvěry v systém. Popsal stav, kdy se politický souboj mění v boj o přežití a druhá strana je vnímána jako existenční hrozba.
Jsme svědky postupné eroze institucí, které dříve zajišťovaly stabilitu systému. Posledními, kdo zatím odolávají, jsou soudy – otázkou ale zůstává, jak dlouho. Zvlášť znepokojující je skutečnost, že Donald Trump i nadále odmítá uznat svou porážku ve volbách v roce 2020, čímž systematicky podkopává důvěru ve volební proces. Budoucí volby sice mohou zůstat formálně svobodné, ale už vůbec nemusí být férové. Dalším extrémním rizikem pro americkou demokracii je pak nebývalá míra korupce současné administrativy.
Stále rostoucí polarizace vede k nepředvídatelnosti. Už do dob Baracka Obamy se američtí prezidenti stále více uchylují k obcházení Kongresu. Svá rozhodnutí prosazují prezidentskými dekrety, které ale jejich nástupce může snadno zrušit. Vnitřní paralýza podle Roháče omezuje schopnost USA být spolehlivým lídrem navenek. Spojenci USA se ocitají v situaci, kdy dohody uzavřené s jednou administrativou mohou být tou další roztrhány na kusy. Spojené státy se mění z garanta stability na zdroj rizika a nejistoty. Evropa musí počítat s tím, že dohody a spojenectví mohou být v budoucnu zpochybněny.
Co to znamená pro nás?
Z úterního webináře nevyplynula jenom negativita a skepse, ale především jasný apel směrem k české a hlavně evropské politické reprezentaci. Oba řečníci se sholi, že stávající pasivní spoléhání se na Washington není udržitelnou a zároveň správnou strategií. Evropští partneři musí budovat strategickou autonomii, kdy nebude obrana Evropy záviset převážně na jednom aktérovi, protože jak ukazuje současná turbulentní situace, jde o očividný hazard. Co tedy musíme udělat?
- Obrana není volitelná položka: Závazek 2 % HDP na obranu už není cílovou páskou, ale je momentálně spíše startovní čárou. Pokud chceme, aby nás USA braly vážně, musíme ukázat, že jsme schopni se o svou bezpečnost postarat i sami.
- Strategická autonomie: Evropa musí budovat kapacity, které jí umožní jednat i v případě, že USA dají od problémů na našem kontinentu ruce pryč. Nejedná se o neloajalitu k USA, jde o reálnou a nutnou pojistku pro naše přežití.
- Realismus místo emocí: Místo paniky z výsledků amerických voleb musíme s USA budovat vztahy založené na pragmatických zájmech, kterými jsou obchod, technologie a energetika.
